Pavel Netušil

Krátké bajky 1 - Vosy

Nejde vlastně o bajku v pravém slova smyslu - zvířata vystupují bez důrazu na jejich lidské vlastnosti.

Jednoho červencového dne roku 2009 jsem procházel lesem, když tu jsem objevil vyhrabanou díru. Přišel jsem blíže a spatřil vyhrabané vosí hnízdo, ze kterého již nezbylo takřka vůbec nic - někdo si na něm pochutnal. Zauvažoval jsem, komu to tak mohl chutnat vosí plod? Ježek to nebyl, ten sice vyhrabává vosy rád, ale díra byla na něj příliš velká. Divočák by naproti tomu nevyhrabal tak úhlednou díru, rozryl by i okolí. Když jsem se ve svých úvahách dopracovalk lišce, začal útok zbytku vosí letky. Vyletěl jsem, jako by mne vymrštila Špotáková, přesto stihlo pět útočnic zasáhnout mou ruku a nohu. Naštěstí nebodly Ivanku, kterou jsem nesl na hřbetě.

V ruce zůstalo zabodnuté žihadlo, a když jsem si ho vyndával, chtě nechtě jsem do rány napumpoval veškerý zbytek jedu, který v něm byl. Ruka mi napuchla, jako když mocně fouknete do chirurgické rukavice. Snadno si dovedete představit, jaká trápení dovede takový otok způsobit (už jen např. se snubním prstýnkem).

A poučení?
Nelze-li potrestat viníka, nabízí se vždy možnost potrestání nejzvědavějšího z přítomných.

Diskuze k článku

Bohužel zatím k článku nejsou žádné komentáře.