Pavel Netušil

• Úvod
• Články
• Biologické články
• Diskuze
• Fotogalerie
• Termíny písemek
• Studijní materiály
• Stránka pro sextu
• Čtvrťákům
• Maturantům z Bi
• Kritické myšlení
• Biologický seminář
• Aplikovaná botanika
• Ke stažení
• Perličky
• SPUPTNPM
• Aktualitka
• Kam na VŠ?
• Biologická olympiáda
• Biologický rozcestník
• Odkazy
• Návštěvnost
• Internetové bláboly
• FAQ

prověrky

Uveřejňuji pohled na typy písemek očima kantora. Máte možnost přidat své názory vycházející ze zkušenosti těch, kteří tyto písemky absolvují.

Existuje několik typů písemného zkoušení: já používám obrazové (poznávačky), doplňovací, testy a prověrky s otázkami psanými na tabuli. Poznávačkami se nebudu dále zabývat, protože neumožňují žádné extra výběry z více možností.
Klasické učivo je zcela jistě nejjednodušší zkoušet pomocí testů. Na otázku se vymyslí 3-5 možných odpovědí, případně lze test znáročnit tím, že může být současně správných několik z nich. Opravit takovouto písemku je otázka chvilky. Test má ještě jednu výhodu: připravuje studenta na přijímací zkoušky, protože ty jsou převážně prováděny právě pomocí testů. Nevýhody jsou také nabíledni: žádnou prověrku nelze tak snadno ošidit jako test. Domluvit se se studentem sedícím přede mnou na prstových signálech není problém a spolužákovi během písemky stačí dát levou ruku za záda. Dotaženo do důsledku mi tato metoda připadá nejméně objektivní. Druhou nevýhodu vidím v tom, že testové otázky většinou jen zkoušejí znalost definic (v biologii jsou vhodné také např. k prověřování poznatků ze systematiky - řazení do čeledí, řádů apod.). Pro možnost vyzkoušet schopnost studenta dát si jednotlivé poznatky do souvislostí jsou vhodnější další typy prověrek.

Další relativně jednoduchou možností je vymyslet pár otázek, nechat studenty si přichystat papíry a otázky jim zadat. Tato metoda je nejjednodušší na přípravu; sám někdy zadám jen první otázku a ostatní píšu až dodatečně na tabuli (většinou se zapůjčeným sešitem v ruce - mám tak jistotu, že se ptám na to, co bylo probráno). Tento způsob je vhodný pro realizaci tzv. „přepadovek", které sám kantor neměl původně v úmyslu, ale donutila jej k tomu třída svým chováním nebo zásadními neznalostmi. Opravování je sice delší, než je tomu u testu, ale kratší než u následující možnosti. V mém podání jde zpravidla o 4-5 otázek, každou hodnotím zvlášť a výslednou známku zpravidla určuji jako průměr známek dílčích.

Osobně nejběžněji používám předtištěnou doplňovací bodovanou prověrku. Nemám z toho žádnou zvláštní radost, protože na opravování je toto to nejhorší, co si lze představit. Čím víc otázek a z nich plynoucích bodů, tím delší opravování. Zatímco test celé třídy je záležitostí půlhodinky, doplňovačka na 40 bodů zabere 3-4 hodiny! Pokud je součástí popisování obrázku z učebnice, počet bodů stoupá (na stole mám právě písemku na 64 bodů) a úměrně stoupá i doba potřebná na opravování. Sám sebe se ptám, jestli mi tento typ písemek stojí za to. Odpovídám si však stále stejně - objektivnější způsob písemek neznám. Body snižují riziko subjektivního hodnocení. Vždy se snažím o maximální objektivitu, přesto jsem v Hyde Parku obviňován, že naddržuji hezkým holkám. Tedy při ústním zkoušení si to studenti mohou myslet (zejména proto, že většina třídy vůbec neposlouchá, o čem se při ústním zkoušení hovoří, takže plácne-li někdo, že se naddržovalo, snadno uvěří), při tomto typu písemek je to vyloučeno. Tady lze naddržovat či uškodit leda všem najednou, stačí trochu poupravit bodovou stupnici. Zvýhodnit jednotlivce je však téměř vyloučeno. Jen v některých případech, když uteče známka o bod, snažím se chybějící bod „najít". Je-li některá otázka zvlášť dobře zodpovězena, udělím „prémiový bod" navíc. Tento postup ovšem samozřejmě nezávisí na tom, jak kdo vypadá, ale na tom, o kolik bodů mu „utekla" lepší známka.

A jaký je váš názor na jednotlivé typy písemek? Všechny jsou asi neoblíbené, ale jsou některé víc a některé míň?