Pavel Netušil
- Úvod
- Články
- Biologické články
- Diskuze
- Fotogalerie
- Studijní materiály
- Stránka pro prváky
- Stránka pro septimu
- Maturantům z Bi
- Maturitní okruhy
- Poznávačky
- Biologická olympiáda
- Kritické myšlení
- Biologický seminář
- Aplikovaná botanika
- Termíny písemek
- Ke stažení
- Perličky
- SPUPTNPM
- Aktualitka
- Kam na VŠ?
- Biologický rozcestník
- Odkazy
- Hyde park
- Návštěvnost
- Internetové bláboly
- FAQ
Náboženství vs. kritické myšlení (B. Knězek)
Dle mého názoru nemusí být kritické myšlení a náboženství v rozporu. Vše záleží na zapojení náboženské víry do rozhodovacího procesu. Pokud v denních situacích uznává věřící člověk zákony kauzality a racionálního myšlení, není náboženství rozhodně překážkou kritickému myšlení. Myslím si, že právě takový přístup zaujímá drtivá většina věřících. V zásadě by se tedy dalo říci, že i věřící člověk je schopen kritického myšlení.
Problém ovšem nastává u lidí, kteří berou náboženskou víru za hlavní smysl života, kteří se blíží již k fundamentalistickému pojetí víry, kde jediným zdrojem všeho i v každodenním světě je božstvo, ať už je jakékoli. Takový člověk bude mít s využitím kritického myšlení velký problém.
Náboženská víra ovšem není jen sama o sobě, je to stejně jako kritické myšlení naučené chování. Docházím k závěru, že právě podporou a třeba i rozsáhlou výukou kritického myšlení by bylo možné přispět k prevenci jevů, jako jsou zejména sekty. V zásadě má každý na výběr, jakým směrem se bude ubírat.
Tato volba samozřejmě není černobílá, v reálném světě se obě prolínají. Velmi dobře to vystihuje Tomáš Akvinský, který říká, že poznatelné skutečnosti mají být posuzovány rozumem, nepoznatelné skutečnosti vírou. Kritické myšlení není univerzální, stejně tak není víra, ovšem obojí může žít spolu.