Pavel Netušil

• Úvod
• Články
• Biologické články
• Diskuze
• Fotogalerie
• Termíny písemek
• Studijní materiály
• Stránka pro sextu
• Třeťákům
• Maturantům z Bi
• Kritické myšlení
• Biologický seminář
• Aplikovaná botanika
• Ke stažení
• Perličky
• SPUPTNPM
• Aktualitka
• Kam na VŠ?
• Biologická olympiáda
• Biologický rozcestník
• Odkazy
• Návštěvnost
• Internetové bláboly
• FAQ

Hmyz - dvoukřídlí - komárovití - komár

Lucie Sehnálková, 2.A

                 Komáři žijí všude na světě, kromě Antarktidy. Největší škody páchají v Africe jako přenašeči malárie, filariózy, žluté zimnice a jiných chorob. Existuje jich asi 3000 druhů. Dospělci komárů žijí průměrně 5 dní (mohou až 30 dní) a samice žijí déle než samci. Svůj druh rozpoznávají pískotem vyvolaným velmi rychlým kmitáním křídel, pro účely páření.  Žijí samotářsky. Krev pije pouze samička (hematofágie) - potřebná pro tvorbu a kladení vajíček - samec se živí nektarem z květů, larvy zase plísněmi, bakteriemi a mikroskopickými částicemi. Jediná výjimka je komár z rodu Toxorhynchites, který nikdy krev nepije. Tato rodina obsahuje největší existující komáry a jejich larvy pojídají larvy jiných komárů.

             Přenos infekce z nakaženého komára začíná ve chvíli vbodnutí bodavě savého ústrojí do kůže. Samička vstříkne do krve své sliny, omezující srážení krve a znecitlivující místo vpichu, a tím začíná cesta choroboplodných zárodků do organismu oběti. Jako ochrana proti bodnutí komárem jsou využívány insekticidy, repelenty. V Africe se často používá DDT, je však toxické, škodí životnímu prostředí a není tak efektivní. Vědci proto začali hledat účinnější obranu.

             V dnešní době probíhají laboratorní pokusy s prvokem zimničkou - původcem malárie. Pokud se komár (rod Anopheles) napije krve člověka infikovaného zimničkou, dostanou se do jeho trávicího traktu pohlavní buňky tohoto prvoka, které dále přejdou na stádium ookinet, dostávají se do slinných žláz a poté, co se komár opět napije, infikují dalšího člověka.

Robert Sinden zjistil, že pro stádium ookinety tohoto prvoka je vysoce škodlivý protein, jež vytváří mořský sumýš, také známý jako mořská okurka. Pokusné komáry proto modifikoval tak, že ve svém genomu nesou gen pro tento protein a jeho produkt vylučují do svého střeva. Díky tomu mají ookinety jen malou šanci na přežití a další vývoj a možnost nakažení člověka tím klesá. Úspěšnost této metody je však u jiných druhů různá.

             Vědci zkouší pokusy i s jinou chorobou přenášenou komárem, nyní však z rodu Aedes aegypti, a to s virem horečky dengue, na kterou ještě nebyl objeven lék. Lidé z laboratoří to proto vzali z druhého konce provazu - začali zkoumat roznašeče. Jak se ukázalo, není to jednoduché, ať už kvůli schopnosti larev dospět i v louži, nebo odolnosti komárů na použité postřiky.

Australský genetik Scott O´Neill má v plánu napadnout komára bakterií, jež by mu zkrátila život a tak i šanci k napadení člověka. Využil k tomu bakterii Wolbachia pipientis, která běžně napadá mouchu octomilku.

Po prvním neúspěchu začal bakterii pěstovat v živném roztoku společně s komářími buňkami. Po několika letech se bakterie přizpůsobily a byly schopny buňky napadnout. Nyní jsou schopny napadnout i živého jedince a zkrátit život tohoto druhu o polovinu. Velkou výhodou tohoto nakažení komárů je i fakt, že Wolbachia je dědičná - přenos z matky na vajíčka.

Tato metoda však zatím zůstává pouze v laboratořích, jelikož není jistá její efektivita ve volné přírodě a možnost, zda se virus horečky dengue nepřizpůsobí podmínkám a neurychlí vyzrávání v komářím hostiteli.

*materiál – obrazový atlas zvířat – nakladatelství Fragment

                     http://www.osel.cz/index.php?clanek=4176

                     http://www.rozhlas.cz/leonardo/zpravy/_zprava/410006