Pavel Netušil

Sinice

Autotrofní organizmy, nejstarší organizmy s fotosyntézou rostlinného typu. Některé produkují toxiny, které způsobují alergie, ekzémy. Často váží plynný dusík, který redukují na amonné soli.
Buňka sinic, která může být velká do 10 µm, obsahuje:
nukleové kyseliny
tylakoidy: obsahují chlorofyl a, karotenoidy a fykobiliny (fykocyanin a fykoerythrin - sinice zbarvené fykoerythrinem způsobují červenou barvu Rudého moře), vznikly odškrcením z cytoplazmatické membrány
plynové váčky: obsahují dusík, slouží k nadnášení
buněčné stěny: tvoří ji bílkovina murein (podobně jako u většiny bakterií)
zásobní látky: sinicový škrob: produkt fotosyntézy
Anabaena flos-aquae: produkuje nebezpečné látky: anatoxiny

Jednobuněčné sinice jsou vývojově starší, zůstávají po dělení často pohromadě spojené slizovými obaly.
U vláknitých sinic jsou buňky uloženy za sebou v pochvě. Některé buňky se specializují na výkon určité funkce.
- heterocyt: přeměňuje N₂ na NO₃^-, nemá chlorofyl, v rýžovištích obohacují substrát o dusíkaté látky
- akineta: má silnou buněčnou stěnu a obsahuje zásobní látky, přežívá nepříznivé období, za příznivých podmínek z ní vypučí sinice
Rozmnožování: jednobuněčné dělením, vláknité pomocí několika buněčných vláken, která se oddělí od mateřského vlákna a dorůstají v nová a pomocí akinet.

výskyt: moře, horké prameny, velké hloubky oceánů, vlhká půda a skály, sladká voda, pouště
Při eutrofizaci (přehnojení, obsahuje mnoho živin) rybníka se na hladině vytváří tzv. vodní květ - sinice se přemnoží a zakryjí hladinu. Odumřelé organismy vodního květu ubírají vodě kyslík a rostliny i živočichové pod vodou umírají. Vodní květ je velmi častý v pozdním létě a na podzim na přehradách. Způsobuje alergie! V Africe vodní květy slouží jako potrava.

Zástupci rodu jednořadka (Nostoc) v symbióze s houbami vytváří lišejníky. Vyskytují se v symbióze i s vyššími rostlinami.
Sinice jsou jedny z nejstarších organismů, žily již před 3,5 miliard let, vytvářely v moři stromatolity - kopcovité útvary, dole sinice umíraly, zatímco na povrchu žily a množily se nové. Jsou v této prezentaci na str. 9.

Zástupci (řády není nutné znát)

Řád: CHROOCOCCALES
Microcystis
Kulovité buňky, spojené v bezstrukturním slizu v kolonie kulovité nebo elipsoidní, často nepravidelně proděravělé. Většina druhů obsahuje plynné vakuoly a pak se vznášejí jako tzv. "vodní květ" v eutrofních vodách.
Microcystis aeruginosa je druh obecně rozšířený jak v našich rybnících a v evropských jezerech, tak v tropických vodách. Spolu s jinými sinicemi jsou důležitým producentem organické hmoty ve vodní nádrži; detritus z jejich těl je výtečnou živinou pro vodní mikrofaunu.

Řád: NOSTOCALES
Nostoc - jednořadka
Nevětvené vláknité sinice, které tvoří nápadné kolonie z tuhého, rosolovitého slizu, tvaru kulovitého, laločnatého, listovitého nebo nepravidelného, u běžných druhů makroskopické. Ve vláknech jsou drobné heterocysty, zřídka akinety. Častá složka lišejníků.
Nostoc commune roste na trávnících, cestách, půdě a písku v podobě listovitých, zřasených, olivově zelených slizových ložisek, která mají za sucha podobu zčernalé drobivé hmoty.
Anabaena
Hojné v planktonu rybníků a tůní, na pobřeží vod i v půdě. Spirálně vinutá vlákna buďto jednotlivá, nebo tvoří chomáčkovitá slizová ložiska. Na konci doby růstu se některé buňky změní v trvalé buňky - akinety. Heterocyty vznikají uprostřed vláken rovněž z vegetativních buněk.
Zde: Anabaena flos-aquae.
Aphanizomenon
Jedna ze sinic způsobujících "vodní květ". Tvoří ložiska slepených vláken velikosti smrkového jehličí, která se rozmnoží ve velkém množství v eutrofních rybnících. Důležitý producent organické hmoty ve vodě. Na konci vegetační periody náhle zmizí.
Zde: Aphanizomenon gracile.
Tolypothrix
Vlákna této sinice vykazují nepravé větvení. Mnohé druhy mají žlutě zbarvené pochvy. Rostou epifyticky na ponořených substrátech v tůních nebo horských potocích.

Řád: STIGONEMATALES
Rivularia
představuje typ sinice, jejíž vlákno je rozlišeno v bázi s heterocystou a zúžený vláskovitý konec.
Rivularia haematites tvoří mohutné ložisko, které kalcifikuje (vápenatí); opakovaným růstem sinice vznikají útvary několik cm tlusté. Roste v jezerech i v horských potocích ve vápencových územích.

Řád: OSCILLATORIALES
Oscillatoria - drkalka
Kosmopolitní rod žijící na nejrůznějších stanovištích v sladké i mořské vodě. Má přímá nebo lehce zahnutá vlákna. Netvoří heterocyty ani trvalé spory - akinety. Pohybuje se zvláštním drkavým způsobem, odtud český název.
Oscillatoria limosa patří mezi naše všeobecně rozšířené drkalky.

Fotografie uvedených sinic naleznete např. zde.

Prochlorofyty (Prochlorophyta)

Prokaryotické autotrofní organismy.
Je znám pouze jediný druh žijící na povrchu těl mořských sumek. Stavbou buněk se podobá sinicím, v thylakoidech obsahuje chlorofyl a, b a karotenoidy. Zásobní látkou je škrob.

Význam: Jsou přechodem mezi prokaryotickými a eukaryotickými fotosyntetizujícími organizmy - nižší řasy mají toitiž rovněž kombinaci chlorofylů a+b.