Pavel Netušil

Ukázka z knihy Muž, který si pletl manželku s kloboukem 
(Oliver Sacks) 

Kupidova nemoc

            Nataša K. se blížila k devadesátce, když „pocítila změnu". Byla vždy umírněná, ale teď začala být nabitá energií a novým životem, začala vtipkovat a provokovat - cítila se být znovu mladá. Byla duševně nebo tělesně nemocná? Později se mi svěřila, že před sedmdesáti lety navštívila bordel v Salonice a chytla „Kupidovu nemoc", syfilis. Tenkrát však ještě nebyl penicilín. Mezi primární infekcí a vypuknutím nervové syfilidy může být velmi dlouhé období klidu, nikdy jsem však neslyšel o tak dlouhém latentním období. Testy ukázaly neurosyfilis, při které spirochety stimulují kůru velkého mozku.

            Nasadili jsme penicilín, který zabil spirochety, ale nemohl nijak zvrátit změny, které už způsobily; nemohl posílit oslabené zábrany. A tak paní Nataša měla všechno: mírně snížené zábrany, volný tok myšlenek a impulsů i jistotu, že neztratí sebekontrolu a že ji žádné změny v mozku neohrozí.

            V roce 1985 jsem ošetřoval pacienta s akutní fází neurosyfilidy. Miguel byl zemědělský dělník a trpěl lehkou poruchou řeči a sluchu. Nevyjadřoval se moc dobře, ale svou situaci výborně vyjádřil jednoduchými kresbami. Když jsem ho poprosil, aby nakreslil jednoduchý obrázek podle předlohy (kosočtverec s malým křížkem v rohu), s velkou chutí vyvedl třídimenzionální náčrt - obrázek krabice. Dokonce se pokusil do nakreslit ní ovce. Díky své vybuzené představivosti ignoroval kolečko a křížek, ale pochopil ideu „uzavřenosti do ohrady". Když jsem ho viděl za několik dní znovu, byl velmi aktivní, jeho pocity mu vlály jako ve větru. Poprosil jsem ho tedy, aby nakreslil obrázek znovu. Tentokrát změnil předlohu v kosočtverec, pak připojil šňůrku a kluka. Za pár dnů jsem ho viděl potřetí. Byl tentokrát „dole", dostal totiž Haldol, aby se zklidnil. Zase jsem ho poprosil, aby nakreslil stejný obrázek podle předlohy. Tentokrát byla kopie věrná, o něco menší než originál. Říká se tomu haldolová mikrografie. Nikde nic složitého, žádné oživení představivosti, nic.

            Je to podivná říše, v níž nemoc může znamenat zdraví a normální stav může být nemocí, v níž vzruch může přinést osvobození i otroctví, v níž se skutečnost nevnímá v bdělém stavu, ale v opojení. Je to říše Kupidova a Dionýsova.