Pavel Netušil

1) Epitely

(obrázky typů epitelů)

2) Pojiva

(obrázky některých typů pojiv - chrupavka, mezenchym, vazivo)

Kosti (zápis je neúplný, jde jen o doplnění toho, co se nestihlo v hodině)

Povrch kostí je kryt okosticí - s výjimkou kloubů, kde je kryt chrupavkou.
Pod okosticí roste kost do šířky.

kostní buňky

  1. osteoblasty - nediferencované kostní buňky, velmi aktivní - mohou produkovat mezibuněčnou hmotu (kolagen), časem se mění v osteocyty
  2. osteocyty - základní buňky kostní tkáně
  3. osteoklasty (řecky klastos = ulomený) - makrofágové schopní odbourávat kostní tkáň (rozkládají i kolagen) - mají význam především při hojení zlomenin

Typy osifikace (kostnatění)

  1. přímá - z mezenchymu přímo kostní tkáň (lebeční ploché kosti)
  2. nepřímá - z vaziva chrupavka, teprve osifikací chrupavky vzniká kostní tkáň (většina našich kostí)

3) Svalová tkáň

Svalová tkáň je tvořena svalovými buňkami (myocyty), v jejichž plazmě jsou vytvořena stažitelná vlákna - myofibrily. Stažitelné buňky vznikají již u hub, u láčkovců je vytvořen svalový epitel. U ostatních podle struktury rozeznáváme tři typy svalové tkáně:

1) Hladká svalovina

Je složena z protáhlých, většinou vřetenovitých hladkých svalových buněk (myocytů) s jedním jádrem.
Buňky obsahují v cytoplazmě jemná, smrštitelná vlákna - myofibrily. Tvoří u bezobratlých útrobní i pohybovou svalovinu, u obratlovců je omezena převážně na vnitřní orgány.
Hladké svalstvo tvoří převážnou část trávicí soustavy, stěny dělohy, močového měchýře, je roztroušeno v kůži. Pracuje nezávisle na naší vůli, je inervováno vegetativními nervy (Autonomní - sympatikus a parasympatikus - probereme v květnu)

2) Příčně pruhovaná (žíhaná) svalovina

Stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno, někdy značně dlouhé. Jde o tzv. soubuní (syncytium), vzniklé srůstem buněk (proto ten zvýšený počet jader). Je součástí pohybového aparátu obratlovců (kosterní svaly) i některých skupin bezobratlých (žahavců, měkkýšů, kroužkovců). U členovců je jediným typem svaloviny.
Na vlákně lze pozorovat pravidelně se sřídající světlé a tmavé úseky. Vlákno totiž obsahuje velké množství myofibril tvořených dvěma typy bílkovin s rozdílnou světelnou lomivostí. Aktin (tenký, dlouhý) a myozin (krátký, silný) = silné kontrakce, vápenaté ionty. Činnost svalů je intenzivní, pracuje rychle, není vytrvalá. Pokud je nedostatek kyslíku, pracuje anaerobně - tím vzniká kyselina mléčná, která způsobuje bolest svalů. Činnost je ovládána vůlí, je řízena mozkomíšními a mozkovými nervy a je pod kontrolou mozkové kůry.
Tvoří svaly kosterní a i vytváří některé orgány - jazyk, hltan, okohybné svaly

3) Srdeční svalovina = myokard

Je typická pro srdce obratlovců, je rovněž příčně pruhované. Svalová vlákna jsou složena z jednojaderných úseků, mezi nimiž jsou příčné schodovité přepážky (interkalární disky). Vlákna se spojují a vytváří síť - zvyšuje pevnost, mají méně myofibril než (2). Myofibrily smršťují sval, nemá regenerační schopnosti.
Má vlastní systém (tzv. převodní srdeční soustava), který svými vzruchy udržuje svalovinu v nepřetržité rytmické činnosti. Myokard je nezávislý na vůli, je řízen vegetativními nervy (ve smyslu zrychlení či zpomalení činnosti).

4) Nervová tkáň

Je typická nehomogenní tkáň (tzn., že obsahuje odlišné typy buněk), skládá se z nervových buněk (neuronů). Výplň mezi nervovými buňkami tvoří drobné, bohatě rozvětvené buňky - neuroglie (glie) (ochranná, oporná a výživná funkce). Tyto buňky vyživují neurony a odvádějí odpadní látky metabolismu v nervové tkáni.

Základní stavební jednotkou je neuron. Tvoří ho tělo buňky a výběžky: jeden neurit (axon) (vede podráždění z buňky) a jeden nebo několik dendritů (vedou podráždění do buňky), dendrit může i zcela chybět.

Podle množství výběžků se rozlišují multipolární, bipolární, pseudounipolární a unipolární neurony (nakreslete si obrázek BN, PUN a UN, multipolární neuron si také lze nakreslit podle tohoto obrázku; je to bohužel jen Wiki, proto je špatně popisek - opravte si prosím Renvierovy zářezy na Ranvierovy).
Unipolární neurony mají pouze jeden výběžek, a to axon. Patří sem primární smyslové buňky, čichová buňka a tyčinky a čípky sítnice.
Bipolární neurony jsou opatřené jedním neuritem a jedním dendritem, které obvykle odstupují na opačných pólech buněčného těla. Je to například druhý neuron zrakové dráhy.
Pseudounipolární neuron je zvláštní typ bipolárního neuronu. V blízkosti těla dendrit a axon splývají v jediný výběžek, dendraxon. Ten se po různě dlouhém průběhu ve tvaru písmene T opět rozděluje na výběžky dva. Pseudounipolární neurony jsou typické pro ganglie mozkových nervů.¨
Multipolární neurony jsou nejpočetnější. Do buněčného těla vystupuje několik dendritů a vystupuje z něj jeden axon, takže buňka má hvězdicovitý tvar. Multipolární neurony jsou „typické" neurony.


Okolo dlouhých výběžků neuronů tvoří glie ochranný obal (Schwannovu pochvu), pod kterou se na mnohých místech vytváří myelinová pochva. Nervová vlákna s myelinovou pochvou jsou bílá, bez ní jsou šedá. Nervové buňky se množí jen během nitroděložního vývoje, buňky později zničené nemohou být nahrazeny.